Městská knihovna Velké Meziříčí

ČLÁNEK ONO SE ŘEKNE ... KNIHOVNÍK 2013

BROŽURA POHÁDKA ECHT KNIHOVNICKÁ ANEB O ZÁLOŽCE BOŽCE 2012

SBORNÍK NEMUSÍME JEŠTĚ UMĚT ČÍST, ABYCHOM ... 2012

Ukázka z textu:

SBORNÍK PRVOTINY 2008

Ukázka z textu:
Lenka Požárová: Voják a slunečnice
1. místo kategorie mládež

LETÁČEK POHÁDKA ŠNEČÍ 2007

Ukázka z textu:
Bylo nebylo. Za devatero tůněmi a desatero loukami, tam kdesi daleko, ležela zahrada. V ní stál dům.
A uprostřed zahrady seděl hlemýžď jménem Jindřich. Závistivě hleděl k domu. Nevnímal okna otevřená létu, neviděl lidské postavy v místnostech, neviděl vyrovnané knihy na regálech, nevěděl, že se dívá na knihovnu. Viděl jen DŮM. Závistivě povzdechl: „ Takový hezký domeček! Takový VELKÝ domeček. Kolik šnečků by v něm mohlo bydlet.“ Zavrtěl se nespokojeně a pro sebe si dodal: „A já nemám nic. Jsem šnek bezdomovec.“ Náhle se zašklebil: „To by tak hrálo!“ A uzrál v něm plán. Nastěhuje se tam! A bude mít největší šnečí obydlí na světě. Jistě ho dají do Guinessovy knihy rekordů. Jak si usmyslel, tak udělal. Otevřeným oknem si vlezl dovnitř. Trvalo mu to sice asi týden, protože, jak víte, šneci nejsou rekordmani ve sprintu, ale měl štěstí. Okno bylo často otevřeno.
Druhý den, i ty další po Jindřichově nastěhování, se podivovali čtenáři i knihovnice nad množstvím stříbrných cestiček, které protkávaly budovu. Mířily na všechny světové strany. třebaže byl hlemýžď Jindřich tvor pomalý, nedala se mu upřít cílevědomost. A tak propátral veškeré koutky knihovny. Ke svému nadšení našel vše, co potřeboval. Dokonce i víc, než potřeboval. Jakýsi posměšný popěvek "šnečku, šnečku, vystrč růžky, dám ti krejcar na tvarůžky", nalezený v dětské knížce říkadel, ho přiměl potupně zjišťovat, co je to krejcar. Dokonce, milé děti, nevěděl ani, co jsou to tvarůžky. "Tak to ne," řekl si Jindřich, "takovéhle knížky číst nemusím. To bych se tu pinožil desetiletí. Kapka neznalosti neuškodí. Ale nikdo se mi nebude posmívat!" A celé bezbranné říkadlo zaslizal.

základní informace:
název letáčku Pohádka šnečí
text Jaroslava Šumpelová
ilustrace Ivana Vaňková
sestavila Ivana Vaňková
vydala Městská knihovna Velké Meziříčí roku 2007
rozebráno
zajímavosti dárek pro hosty dne dětské knihy o šnekovi Jindřichovi shánějícím ulitu v naší instituci

SBORNÍK LISTOPADÁNÍ 2005

Ukázka z textu:
VERONIKA DOSTÁLOVÁ : Bez názvu
1. místo kategorie mládež

Blížil se rozbřesk, mlha se hbitě ovíjela kolem potrhaných pavučin a tísnila strach v bílé náruči.
Přišel první příslib dne a celý svět zvedal zrak a s nadějí čekal na svítání.
Padající mlha mi lepila vlasy k tvářím, možná z lítosti, možná dojetím nad zmatkem člověka,
co spadl a hledal ztracenou víru.
V rostoucím tichu z moře trav vzlétl motýl, krásnější než den a moudřejší než noc.
S nadějí jsem pozorovala pohyb křídel, jenž unášel mou fantazii do země nikoho.
Věřila jsem, že mě ta křehounká křídla unesou a nenechají mě padat. Ale tolik chtít po motýlovi?
Bezstarostná krása v tu chvíli ustrnula a jako zkřehlý list kaštanu se snesla do náručí země,
padala jsem s ním.
Den co den mě lákala ta louka, kde bledla prochladlá křídla, která byla na prchavý okamžik mými.
Plynuly dny, jinovatka spálila všechny vzpomínky a ukolébavkou uspala a utišila šepot stromů.
Bezpočet listů se snášel k zemi s půvabnou elegancí a pavučiny ,už úplně rozedrané,
létaly kolem seschlých kopřiv.
Čas se stále dral dál a jednoho dne, kdy už všem stromům otrhal listy,
utišil šum mých drahých motýlů a zavřel ústa cvrčkům, dal mi víc než kdokoliv jiný.
Dal mi křídla a novou naději, že s tou jedinečnou lehkostí se snad naučím i padat.

Základní informace:
název sborníku Listopadání
text Jiřina Kácalová, Veronika Dostálová, Pavla Švecová, Tereza Švihálková, Pavla Bobrovská, Jana Křehlíková, Sandra Kaštanová
ilustrace Dana Ficalová, Jitka Rousová, Vítězslav Trojan, Adam Sovák, Marie Březková
sestavily Ivana Bíbrová, Ivana Vaňková
vydaly Městská knihovna Velké Meziříčí a Základní škola Sokolovská Velké Meziříčí roku 2005
zdarma na ředitelství městské knihovny
zajímavosti do soutěže bylo přijato 68 literárních a 214 výtvarných prací

ČLÁNEK ZTRÁTY A NÁLEZY MĚSTSKÉ KNIHOVNY VM 2004

Plný text:
Nelze napsat nic převratného. Máme za sebou variaci na téma, které v různé pestrosti a intenzitě barev plní již delší čas stránky Duhy. Městská knihovna ve Velkém Meziříčí se přestěhovala. Toto prohlášení opravdu postačí zběžným bloudivcům po řádcích. Náruživější čtenář snad ocení pokus o srovnání naší bývalé a stávající situace. Oč jsme přišli ? Co získali ? Zkrátka - ztráty a nálezy.
Město několik let uvažovalo o přemístění své příspěvkové organizace ze soukromého objektu do vlastní budovy. Rychlý spád události nabraly v polovině loňského roku.
Dopřejme si proto bleskové kalendárium uplynulých dvanácti měsíců:
Červen přinesl definitivní rozhodnutí zastupitelstva obce.
V červenci byla vyklizena mateřská škola, uzavřená jen o pár dní dříve.
Srpen náležel spolupráci s architektonickou kanceláří Torion na projektové dokumentaci.
Ze zářijového výběrového řízení vyšla vítězně taktéž místní stavební firma Edifico.
Říjen a listopad proběhl ve znamení dílčích stavebních úprav, ale též výroby nábytku na míru ve zdejším Stolařství Kališ.
Prosincové počasí přálo samotnému stěhování a neohrozilo ani zevrubný úklid.
Po celý leden roku 2004 při plném běžném provozu probíhaly dokončovací práce.
Únorové slavnostní otevření uzavřelo nejnáročnější, avšak nikoliv poslední, etapu.
Březen skrýval vypracování dokumentace nezbytné pro zpřístupnění přilehlého pozemku.
Duben nám vtiskl do rukou hrábě a přistavil nenasytný kontejner.
Chladný květen ovšem poté mohl přivítat první odvážlivce v zahradní čítárně.
Ve stejné době došlo díky moudrému přístupu zřizovatele k výměně serveru.
Nová počítačová síť tak začala po půlročním úsilí firmy Prolog fungovat jak se patří.

Nelze než potvrdit pravdivost známého úsloví o výhodách požáru oproti změně sídla. Byť se náš sedmičlenný ženský kolektiv setkával s nebývalou ochotou všude tam, kam jsme se obrátili o (mnohdy nezištnou) pomoc. Z 620 000 Kč se totiž uhradily nejen stavební zásahy, které nelze označit za rekonstrukci v běžném smyslu slova, ale též částečně nový nábytek, brigádníci a dopravci. Přesto porovnání komfortu vyznívá pro nové prostory příznivě.
Opustili jsme renesanční palác z roku 1578 na náměstí. Nová adresa na ulici Poštovní není ani zdaleka tak reprezentativní a starobylá. Mateřská škola byla postavena pro velké sídliště v 60. letech 20. století. Kromě kouzla dávných časů jsme tedy přišli o výhodu nejstrategičtějšího umístění. Tato skutečnost byla nejčastějším důvodem výtek, i když nás nyní čtenáři najdou jen několik desítek metrů od centra poblíž tří škol. Zastávka MHD v těsném sousedství, parkoviště vyhrazené našim návštěvníkům a nově zavedená donášková služba mají tento handicap vyrovnat. Památkově chráněný objekt se návdavkem nalézá v rukou soukromých majitelů. Všednější prostory v majetku města lze snadněji přizpůsobit potřebám naší instituce. A to díky možnosti více a účelněji rozčlenit přibližně stejně velkou budovu.
K moderní knihovně patří bezesporu kvalitní zázemí. To pochopitelně běžný návštěvník ocení spíše skrze profesionální služby poskytované nevystresovaným personálem, který má klid na práci. Knihovnice tedy ochotně vyměnily jednu společnou za tři samostatné kanceláře. Další prostora, jejíž účel vystihoval slogan vše v jednom, se rozplynula do samostatných místnůstek. Máme tři oddělené sklady knih, novin a časopisů. Nechybí obalovna a přípravna. Tedy místa, kde chráníme dokumenty krycí folií a chystáme občerstvení při větších společenských událostech.
Za samozřejmost dnes již považujeme kuchyňku, sprchu a toalety pro zaměstnance. Suterén navíc skrývá další sklady, z nichž některé využití teprve čeká. Je zde ovšem také kotelna.
Museli jsme se totiž nově podělit i o povinnosti spojené se správou objektu a přilehlých pozemků. Zvládáme tedy regulaci plynových kotlů, sekání trávy i odklízení sněhu. Také objevujeme um nalézt odborníka ve chvíli, kdy je problém nad naše amatérské ženské síly.
To vše však zaujme nanejvýš čtenáře těchto stránek, tedy kolegu důvěrně obeznámeného se „zákulisím“.
Čtenář, tedy návštěvník knihovny, projeví podstatně více kritického zaujetí pro samotné dění „mezi kulisami“. Proto bylo značné úsilí věnováno uchystání veřejně přístupných prostor. Pohodlí hostům tedy nově nabízí bezbariérový přístup, komfortní sociální zařízení (včetně toalet pro vozíčkáře), hlídaná šatna. Půjčovna pro dospělé nabízí v přízemí beletrii a na galerii naučnou i regionální literaturu v nových knižních regálech. Taktéž nově pořízena dole čtyři křesílka pro zběžné listování, nahoře stoly a čtyři židle vybízejí ke studiu. Půjčovna pro děti a mládež má obdobné řešení. V přízemí najdou naši nejmenší kromě pohádek, příběhů a říkadel také hernu. Omladina se zde zdrží u periodik a odborné literatury. Avšak raději se uchýlí k beletrii na galerii. Té dominuje novinka – ohromné třístupňové pódium, na které usedne bez obtíží celá třída při knihovní lekci.
Láká však i k příjemnému poležení nad knihou. Internetová studovna a čítárna doznala nejrazantnějších změn. Původní prostorná školní kuchyně umožnila luxus nového výpůjčního pultu a regálů na míru. Dostatek soukromí, oproti dřívější stísněnosti, mají jak uživatelé dvou internetových stanic, tak všichni čtyři zájemci o noviny, časopisy, prezenční regionální fond i příruční knihovnu. Detašovaným a nejmladším pracovištěm tohoto oddělení je zahradní čítárna. K uvelebení láká pohodlné posezení i deky. Ty si lze zapůjčit zrovna jako karetní a stolní hry. Nejmladší klientela ocení průlezky a pískoviště. Ve školním roce na zahradu dva dny v týdnu přicházejí na neobvyklé hodiny čtení a pracovních činností prvňáčci a druháci základní školy. Nadstandardním luxusem je výstavní sál.
Za uplynulý půlrok představil kaligramy a koláže studentů gymnázia (My ve světě, svět v nás), malby i keramiku výtvarníků ZUŠ (Cestujeme po Africe), a rovněž nejlepší kolektivní soutěžní práce žáčků prvního stupně základních škol (Ilustrátoři, třeste se!).
Nelze opomenout ještě několik rozsáhlejších aktivit, které zpestřily prvních šest měsíců v nové budově neméně tak, jako stěhování, zabydlování, znovuzavádění poskytovaných knihovnicko informačních služeb. Pro dobrovolné knihovníky tří poboček a devíti dalších místních knihoven z okolí uchystáno setkání po mnohaleté odmlce. Absolvováno 19 knihovních lekcí s žáky škol mateřských a základních. Nachystána akce Zadáno pro Vlastivědnou a genealogickou společnost. Připravena přednáška Kudy se vydat na literární toulky Velkým Meziříčím ? Uskutečněna prezentace knihy Velká Mezeříč Františka Ignáce Konteka. Realizována pro vítěze ilustrátorské soutěže Pohádková zahrada.
O námi pořádaných akcích a poskytovaných službách informujeme na zcela zásadně přepracovaných internetových stránkách a tradičních článcích v regionálním týdeníku.
Podrobný leták objevili v poštovních schránkách všichni obyvatelé města.
Naši čtenáři pak obdrželi hned při své první návštěvě záložku a kapesní kalendář.
Pro nalákání zájemců do přestěhované knihovny bylo uděláno dost na všech frontách.
Místo samochvály, která jak známo nemá nejlepší odér a renomé, nechť promluví strohá řeč čísel. Srovnání prvního pololetí let 2003 a 2004 je ochuzeno o údaje z poboček a omezeno pouze na několik málo zásadních kritérií.

Náruživí čtenáři ! Snad jste opravdu ocenili rekapitulaci našich ztrát a nálezů. Pokud se rozhodnete nás navštívit, budete vítáni v Městské knihovně Velkého Meziříčí.

Základní informace:
název článku Ztráty a nálezy Městské knihovny Velké Meziříčí
text Ivana Vaňková
vytiskl časopis Duha (Informace o knihách a knihovnách z Moravy) v čísle 3 / 2004 str. 28 - 30
vydavatel Moravská zemská knihovna Brno

ZÁVĚS NA KLIKU 2009

Plný text:
Nerušit, čtu si!
Sladké snění s otevřenýma očima
Vám přeje
Městská knihovna Velké Meziříčí

Základní informace:
název Závěs na kliku
text Ivana Vaňková
fotografie Jiří Michlíček
vydala Městská knihovna Velké Meziříčí 2009
zdarma na ředitelství městské knihovny
zajímavosti maličkost vícera užití: novoročenka, záložka, závěs na kliku i dárek při oslavách výročí

BROŽURA KOČIČÍ POHÁDKA KNIHOVNICKÁ 2010

Ukázka z textu:
„No tak si aspoň prohlédneme, co tady všechno mají,“ řekly si, „co kdybychom si několik knih vzaly, prodaly je a koupily si Whiskas? Kočky by přece kupovaly Whiskas?“ Zhýralý Kočičák si sice cosi mumlal o tom, že on by kupoval whisky, ale jen velmi tiše, protože věděl, že by byl staršími kočkami honěn, chycen a bit! „Cosi jsem slyšel o jedné z nejvzácnějších knih na světě“, dumal Kulich, „prý se to jmenuje Kodex čičas, Ďáblova bible, nazvaná podle jednoho našeho prapředka, černého kocoura.“ „Jé“, vřískal radostně Felix, „staneme se lupiči a budeme slavnější než Babinský a Berdychův gang a Alibaba a 40 loupežníků dohromady“. „Proslavíme se velkou kočičí loupeží a natočí o nás film“, radovali se kočičí kluci. Tiše propátrávali knihovnu. Za chvíli v úžasu seděli před hromadou knih, velkých i malých, ilustrovaných i s fotografiemi. A všechny byly o kočkách. Všechno, všecičko tam bylo. Vzpomínky kočičího doktora i příhody kocourka Damiána, stejně jako Kočičí pověsti, Kočkování, Koťátko Mojžíš i Kočičí mumie, Nemožná kočka a Kočka Moura a její přátelé. Až šla kočkám z koček hlava kolem. Jako by někdo v praxi naplnil pohádkové zvolání: „ A tak křičím jako hrom, ať je koček milión.“ Nikdo ale nevolal. Najednou se ozvalo táhlé zděšené zamňoukání. Anýzek, modré oči vytřeštěné, koktal: „Kamarádi, Kočičí výkřik, Kočičí výkřik.“ Nerozuměli mu, mysleli si, že snad chytl nějaký kočičí fantas. Za chvíli ale pochopili. Chudák Anýzek omylem shodil při svém šplhu po regálech kuchařku. Ta se otevřela a na jejích stránkách objevil Anýz tu hrůzu: jídlo zvané Kočičí výkřik. Vyděšen k smrti představou, že ti lidé, které má tolik rád, požírají jeho soukmenovce a ještě se tím chlubí, pádil za ostatními.

Základní informace:
název brožury Kočičí pohádka knihovnická aneb Velká kočičí loupež
text Jaroslava Šumpelová
ilustrace účastníci akce Podvečer s knihovnickou pohádkou
sestavila Ivana Vaňková
vydala Městská knihovna Velké Meziříčí roku 2010
rozebráno
zajímavosti druhá zvířecí pohádka pro děti i dospělé, která se od A po Z zrodila v naší knihovně

ČLÁNEK MĚSTSKÁ KNIHOVNA VM SLAVÍ 121 LET SVÉ EXISTENCE 2010

Plný text:
MěK slaví 121 let své existence

Základní informace:
název článku Městská knihovna Velké Meziříčí slaví 121 let své existence
text Ivana Vaňková, Jaroslava Šumpelová, Sylvie Sagánková
fotografie Iva Horká, Ivana Vaňková, archiv knihovny
sestavila Iva Horká
vytiskla tiskárna Karel Charvát Velké Meziříčí
vydali Velkomeziříčsko a Městská knihovna Velké Meziříčí
zdarma na ředitelství městské knihovny
zajímavosti článek koncipovaný jako kniha zmátl několik zájemců dožadujících se naší nové brožury